Když přijdou jara doby tklivé,
nes v pole ňader zimní tíž,
kde pohledem své duše snivé
dvě moře: zelené a sivé
blah vlniti se uvidíš.
V tom zeleném se po pás koupá
druž srpem trávu žnoucích děv
a v modrém na křídlech se houpá
a vznáší se a k slunci stoupá
sbor skřivánkův a tká svůj zpěv.
A jak se ladně v jedno pojí
zpěv ptačí s dívčím, kudy jdeš,
hned vyrůstá ti peruť dvojí
a v srdci popěvky se rojí
a nevíš jak – jsi ptákem též.