Do jaltských magnolií
slét zpěvný sadu pták,
a v zlatý plášť se oděl
král horský – Čatyrdág.
Jak ruměncem by polit,
vzplál dálných břehů luh,
a kudy čluny táhly,
lesk’ modravý se pruh.
Vln stádo krotlo v běhu,
jih zatajoval dech,
a racků sivé hejno
se slétlo na ráhnech.
Jen loď se dále nesla,
jak plachý duše sen,
a Pontus v šíř i v dáli
stál v hloubce zamyšlen.