Vrať se v život, chceš-li dýchat ještě
růží svého mládí vonný pel! –
Nelze! Za slzného očí deště
už bych dálavy té nedošel!
Nedojdeš-li, přeleť, vrať se přeci,
neznavíš se, vzmuž se, letmo dál! –
Nelze! Léta na shrblé mám pleci,
zamlžen je zrak, jenž ondy plál.
Přec se vrať v ty kraje květné něhy!
Nelze! Bouří stal by se můj vzdech,
na hlavě mám těžké, bílé sněhy,
černá mračna duše na křídlech.