Těžké kapky padly z mraku,
dvě uvázly na mém zraku,
právě když jsem pomyslila,
jak jsem ti dřív milou byla!
Moje oči zhasly, zchladly.
hvězdičky z nich v moře spadly,
s nimi spadly moje slzy,
snad z nich perly budou brzy.
Perly! – Nová tvoje milá
perly sobě oblíbila,
a ty nevíš, jak se stkvějí
na bělostné šíji její.
Dej jí perly pro útěchu,
noř se v moře mojich vzdechů,
v úpleť smutku řas, v jich lese
snad některá zaleskne se! –
Perly, perly – moje hoře –
hledej ty je na dně moře – –
ne, nehledej, duše milá,
každá by tě utížila! –