Na skalním útesu
pěnkava jásá,
bystřinou od lesů
pospíchá krása,
od stébla ku kmeni,
od rosy k plesu –
ach, jak to loučení,
Šumavo, snesu!
Z ponuré skaliny,
z chatrče prosté,
z jahody, maliny
popěvek roste,
ze zrnek pískových,
z perliček trávy –
odlesk tvůj v prsou mých
duši mi stráví.
Loučení, těžká věc,
srdce mi dusí,
otálím; škoda, přec
jednou býť musí;
život mne vyhání
z rajského kouta –
peruť mám na skráni,
na nohou pouta.