Pro statek brat s rodným bratem
těžkým hněvem na se vrou;
mladší katem
v hněvu klatém
zabil druha sekerou.
Těžká je pokuta boží!
Pohřbil lesa u pokraje
pod omšený věkem strom;
čin svůj taje
spěchá z háje,
za ním náhle blesk a hrom.
Těžká je pokuta boží!
Probděl první noc i druhou,
nespal třetí ňadrem klat;
hříchů sluhou
s bědou tuhou
k lesu prchá z dvorce vrat.
Těžká je pokuta boží!
Do lesa šly ráno děti...
jaký pokřik, jaký ruch?
domů letí:
„Tamo v sněti
soused visí bled a tuh!“
Těžká je pokuta boží!
K bratrovi ho pochovali,
ale hrozno! od těch dob,
horské valy
noc-li halí,
zlým je místem obou hrob.
Těžká je pokuta boží!
Půlnoční je budí doba
putujícím na výděs;
stará zloba
týrá oba,
zděšena je celá ves.
Těžká je pokuta boží!
Tepají se rozkaceni
rodní bratři, že až strach;
když se denní,
divné zření,
krev je na trav osinách! –
Těžká je pokuta boží!