Žhavou duši máš a snědé tělo,
dávno po Tobě mé srdce mřelo,
po tvém objetí a dechu vzplání –
jsem jak bujný jelen v touhy ržání.
Ať mi bílých laní krotká četa
v ústret běží ze všech koutů světa,
ať prch’ soupeř chabý, bázliv boje –
přec jich nedbám, snědá lani moje!
Tebe chci jen tebe, lani snědá;
vášeň krotkých rozkoše mi nedá;
planý chtíč jen v jejich srdcích buší,
já však požár v krvi chci i v duši!