„Řím v moc ti dám“ – tak Tatiovi děla
ta zrádná dcera strážce Kapitolu –
„leč za to všakých přání ku vrcholu
tvých reků náramky bych ráda měla.–
Vše slíbeno. Té noci k bráně spěla,
jíž nepřátelé vešli bez zápolu,
a na Tarpeju lesklý s ramen dolů
vrh’ každý štít, až země zaduněla.
Tím darem zasypána bědně mřela
ta žena. zlá, jež lačna byla zlata,
ač vlast svou bohatýrskou hynout zřela.
I byla z pavez kupa vrchovata
té brány blíž, již zrádně otevřela,
by od potomků věčně byla klata.
Za zrádný čin bud pomstou zrádná splata.