O bože, bože, krásná noc
vzala mně pokoj, vzala sen –
a tisíckrát, ba tisíckrát
byl jsem jí zase ukojen.
O bože, bože, přál bych si
z těch vyšin hvězdou hleděti
a ptát se srdce každého:
ty, srdce lidské, jak je ti?
A z chýše pospíchal bych v chýš
a zářil v tichém lesku svém
tak dlouho, až bych zaniknul,
má vlasti drahá, v lůně tvém. –