Zas Pánbůh vlaží obilí
průsvitným májovým zlatem,
zas louka bílou loktušku
s květnatým změnila šatem;
zas už se hvozdem prohání
mandelík jásavým křikem,
zas už se jedle do nebe
o stopu zvýšila dříkem.
Všecko se mění napořád:
proudy i stromy i ptáci;
na buku párek pěnkavčí
v jakési pilné je práci;
motýl už kvítí oblétá,
vlaštovky kostelní vížku –
vzhůru! juž beru k potěše
do pole zápisní knížku.
O dceři píseň črtám si;
včela mi oblétá čelo,
bzučí a padá na listy,
nevím, co býti by mělo;
sedla si právě do prostřed
z veršíků ssaje svým retem,
co to? hle, vidí v popěvku
dcerku mou vyrůstat’ květem!