Taje, taje, slunce na sad dýše,
s vršku štěpu zvonek cvrliká,
květnou zkazku Vesna světu píše,
ach, to bude báseň veliká!
Z jasmínu a z bezu verše budou,
z hlasu žežulčina zvučný rým,
k tomu růži červánků dá rudou...
Však kde myšlenka? To nepovím!
Najdeť si ji každý v mysli vzletu,
až se vnoří v půvab ten a lad,
nesvitne-li rosou z nitra květů,
zjeví se mu slzou v očích snad.