Svého hocha – nechať brečí –
zvykám všemu nebezpečí,
v oheň dýmat, nožem hráti,
ať si chuďas chvíli krátí.
Nutím běhat v závod s koněm,
baltou vrhám, střílím po něm,
a když bouří a když blýská,
k stromu ho má ruka stiská!
Do roklin ho s sebou vedu,
učím jezdit na medvědu,
v horký popel kážu lehnout
a zas v čerstvém sněhu křehnout.
Chvěje-li se, těším trochu:
Tuž se, tuž se, milý hochu,
sice budeš bez ostrahy,
na svoje až půjdeš vrahy.