Ženušku mám zkvetlou nad liliji,
vlasy se jí kolem hlavy vijí,
švarná je a švarně se mi šatí,
lesklé čelo jen se jeřabatí.
Nad žhavý jí uhel oči svítí,
nad maliny ústa se jí nítí,
a když v tanci buší srdce naše,
zvoní na hrdle jí mariáše.
Mariáše jí, mně ostruženky,
ej, to ženka nad všecky je ženky,
směje se, když vymrštím ji s chutí;
jako v nebi v mém je obejmutí!