Před časem jsi přišel na ohledy;
nepospíchej, počkej, hochu snědý,
je vrch léta, v polibků tvých žáru
nevěsta by zvadla; počkej k jaru.
S jara vezmi, po níž srdce touží,
do krásy až všechen kraj se vhrouží,
a po dálném široširém světu
bude plno úsměvu a květů.
S veškerou pak uvidíš ji vnadou:
útlou, štíhlou jako jedli mladou,
s vlasem jako břízky zlaté snětí,
s jemně růžovitou těla pletí,
temně rudých třešňovitých retů,
jak krušinku v máji, plnou květů,
s usmívavou jako slunce tváří,
dbej, bys neoslep' pak její září!