Víš, jak jsem jásal, vzkřikl a stich’
v sevření rukou tvých růžových
a jiskřil jak plamen mladý,
když líbal jsem tvé vnady.
Jak naše duše májových dnův
dvě byly studně přání a snův,
jež v citův hloubce se druží
jak tělem žena muži.
Milosti vínem jak šťastných chvil
rozum i cit náš všechen se zpil,
a žhavou rozkoší těla
krev naše zešílela...
Jak rudé vášně ohnivý květ,
zbujel a skryl nám nebe i svět,
leč srdce sobě blízká
slast spjala dioniská.
Ten blahý jas a bolestný sten,
žitím byl prodán i vykoupen;
s andělem ďábel se svářil
o dva, jež život mařil.