Na světě jsou lidé bludní,
a já nejvíc; do dvou studní
zapadl jsem bez pomoci
při cymbálu v krčmě v noci.
Přes veškerou ňader chmuru
nemohu z těch studní vzhůru,
nechať po tom duše práhne,
stále mě to dolů táhne.
Stále mne to táhne dolů,
jak spád vodu do výmolu,
vír se nad hlavou mi točí:
studně ty jsou tvoje oči.