Šedivé brvy sever stáh’,
k odletu ptáci se shodli,
šumí to v stromů korunách,
každý se tajně modlí:
„Paprsku zlatý, o prodli!“
Modlí se listím uvadlým –
vyschlými jazyky kmetů:
„S Bohem buď, zemi, zdali vím,
opět-li za jara zkvetu
polibkem Vesnina retu?
Nebývá blaze v nitru mém,
ze sněhů řeka-li pije,
leda když v těsnu květovém
pták dětem kolébku vije,
na niž je křídlem svým kryje.
Vím-li, zda k hnízdu ptáci zas
po zimě budou se znáti?
Zima se blíží; v krátký čas
budu snad na věky spáti
v klíně tvém, země, všech máti.“