Na Váhu, na Váhu,
u té zátočice
plavou za večera
stříbrné kačice.
Okolo dědinky
po Váhu se točí,
aby uviděli
Janíkovy oči.
A když uviděli
jejich ohník sivý,
smutno dávají se
v pokřik žalostivý.
Ještě se obrátí
každičká po oku
a tratí se v řece
a v zlatém homoku...
Na Váhu, na Váhu
šumná koupel je to,
viděli jste kačky
na rátoči této?
Nejsou to kačice...
slovenské jsou víly,
co se pro Janíka
žalem utopily!