Sudaku víno šampaňské, já vezmu si tě v taji, Bůh vyhnal hosty z ráje dnes, tož sám chci býti v ráji;
či mám být věčně odsouzen jen ku kvasu a láku? Chci okřát bohů nektarem: šampaňským ze Sudaku.
Sudaku víno šampaňské ať také mne dnes blaží, vždyť hosté sotva číšek svých by udrželi paží;
jeť korouhvička samý sten, rtuť padla silou tlaku, tož zjasním mysl nektarem: šampaňským ze Sudaku!
Sudaku víno šampaňské, jak včely když se rojí, ven šumí z hrdel láhvových, leč každý neduh hojí;
a hojí lásku, hojí hněv, skráň učencův i žáků, jest pravým bohů nektarem šampaňské ze Sudaku.
Sudaku víno šampaňské víc choré mysli svědčí, než léky naplněná loď, a zdráv je, koho léčí;
jím vzlétne srdce raněné výš orla, krále ptáků, jeť věru bohů nektarem šampaňské ze Sudaku.
Sudaku víno šampaňské všem strastem odolává, kdy z láhví v číše srší ven jak zlata kypná láva;
jím duše skvoucí nádherou se vznáší do oblaků, jeť čarným bohů nektarem šampaňské ze Sudaku.
Sudaku víno šampaňské vše zničí, hruď co moří, když perel jeho kaskády v hloub útroby se noří;
hned žal i lítost’ letí ven jak mračno bouřliváků, jeť slunným bohů nektarem šampaňské ze Sudaku!
Sudaku víno šampaňské, nuž, ať se tedy pění, dnes, dnes chci plně šťastným býť, snad zítra vše se změní;
jeť lidských strastí všude kol jak divokého máku, chci vyplenit’ je nektarem: šampaňským ze Sudaku.
Cookies on Poetry Cove