Stíny a paprsky po kraji bloudí,
a mně se vzpomínky do srdce loudí:
chvějí se, tratí se, znova se jeví,
jak zašlé mladosti vzdechy a zpěvy.
Paprsky duše, mé zpěvy a zkázky,
zaplašte lící mých stíny a vrásky,
slíbejte duši mou blažených do snů,
jak bílé paprsky stařenu sosnu.
Hruď se jí zjasnila; na kypré sněti
zapípnul ve spánku rod ptačích dětí;
tím drobným pípnutím srdce mi buší –
blednou a mizejí stíny v mé duši.