Stébla k nebi ženou,
v stéblech planý mák,
s oblak v luhy padá
plesající pták.
Blaženo je všecko,
niva, les i sad,
a ty, staré srdce,
tesknilo bys snad?
Zlomena-li křídla
na zápolný rej,
nedbej! Pělo’s ráno,
večer poslouchej!
Však v těch rázných zvucích
poznáš zas a zas
chvíti se i jásať
ztracený svůj hlas!