Mým býti máš! Jsem šťastna, věř,
ač chuda na bohatství zlata,
přec na klenotů drahých směs
jsem v lásce k Tobě přebohata.
Jak šťastna z pokladů jsem těch!
Je v úděl příroda mi dala!...
Hle, rudý žár v mých vonných rtech,
jímž sestrou růží jsem se stala.
A hvězdných očí temný jas,
a broskví nádech mého líce,
a zlatý hedváb dlouhých řas,
a slunný vodopád mé kštice.
A ramenou mých sněžná běl,
a ňader holubic ruch hravý,
a plných údů cudný pel,
a vnad jich soubor usměvavý.
A půvabů mých pestrý květ,
a ladně klenoucí se boky,
a ducha zpívající vzlet
a srdce okřídlené sloky!
Ach blažená jsem z darů těch
a žehnám tvorstva štědré máti,
že, až mi vzplaneš na ústech,
je všecky Tobě mohu dáti!