To na Bajrek se nevrátil pan Sezema dnes z lovu, to Bavor Asvín líbá tam choť páně Sezemovu.
A objímá jí kyprý bok a v ňadrech oko stápí: „Jen neboj se a nezdráhej, tvůj muž nás nepřekvapí!
Buď vesela, nač plachý strach? mou ženou budeš, věru... já ze zadu mu protknul bok tam v starých jedlí šeru.
Jak s koně spad’, tak zahrabán je v kapradí a mechu, ej, po Šumavských končinách už není po něm slechu!
Vlk ohlode mu starý hnát, a havran sklove hrudí; spí Sezema – spí – na vždy spí a juž se neprobudí.“ – –
A hodovali k ránu až – hřích dlouho spáti nechce – jen z lesů temně vyje vlk, a havran smutně skřehce.
Vlk vyvlék’, havran okloval, a uhlíř našel tělo; proč chví se paní zvěstí tou, proč mračí Asvín čelo? –
A s mrtvým na hrad spěchá lid a na nádvoří hlučí; proč na Asvína štěká pes a cení zub a kňučí?...
„Nač, krásná paní, hod a ples, když manžela vám nesem? Kdo zavraždil ho, známo všem, bouř roznesla to lesem.
Už svlecte brokátový šat a v rubáš oblecte se, však pro Asvína mistr kat též jiný výstroj nese.
Jak nyní, němuž’ k hodu přec, vždyť samé rudé skvrny má šedý jeho kabátec jak hořec mají drny.
Tak nelze, paní, také vám, vždyť máte hostem k žasu, jak krvavou vás paží jal, pruh rudý kolem pasu.
To vše se musí vyměnit, než podáte si ruku, ten pruh vám bude slušet líp kol labutího krku.
A ten, kdo těžký metá hrot a zrádně v bok jej vráží, ten věru unese tím spíš kruh železný kol paží.
Nuž, skončiž veselí a kvas, dost! Zhasínejte svíce – než lože pro vás vystelem, buď vhod vám šibenice!“ –
Cookies on Poetry Cove