Stárnu, stárnu, rychle život běží,
jíní – sníh už na hlavě mi leží,
všecko zvadlo – i co v duši roste,
podjeseně chudobky jsou prosté.
Růžemi co ondy budilo se,
žel, jen chvilku v teplé kvetlo rose,
teď co kvete, z toho tuhá paže
Moranina chudou kytku váže.
Všecko vůkol vadne, kamo vzhlédnu,
jen když teskliv oči k Tobě zvednu,
zdá mi se, že srdcem svěžest běží –
jaro sním, a skutečnost se sněží.