Skip to content
1835–1923

Stance. (6.)

Adolf Heyduk

Jak toužebně jsem volal jmeno tvoje, když smutkem těžkým jařmen byl můj duch, a z těžka spánku palčivého znoje vybouřil mysl srdce mého ruch;

tu k ukojení všeho nepokoje tvůj obraz předved zraku mému bůh, i viděl jsem, že srdce tvého plání mně nese vstříc své svaté milování.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Stance. (6.) · Adolf Heyduk · Poetry Cove