Za poledne prozářené chvíle
stínu hledá, stařec hlavu chýle;
mile chládek líbá ho a blaží,
na hlavu když sluníčko mu praží;
a přec vím, že věčný chládek hrobu
za slunéčka dal by věčnou dobu,
jako ti, kdož jaří jsou a mladí...
Život stálým opakem nás vnadí.