Jak na mých toulkách vše mě těší,
jak všecko zapomínám rád,
co kluků štípnutí mi bleší,
co klacky padouchů a zrad.
Nač dbal bych, kdo se o mne stará?
Z mých stesků kukly vzlétá zpěv
jak motýl, sladký úsměv jara,
by zpil se lechy na ústech.
Jak motýl vznáší se a hyne,
– dne zářícího plachý host –
let můj nechť s růžemi se mine,
den s křídly žít – je k štěstí dost.