Má spící zpěvačko, ty bystřino má lesní,
což věčně budeš spát? Nuž aspoň ze sna hlesni,
vždyť z klínu věčnosti se nové jaro rodí
a zorarůžové své nohy v rose brodí.
Půl nebe zdobeno je zlatým slunce nachem,
a travin osiny, dřív sněžným kryty prachem,
své hlavy vztýčené za jitra smavé doby
nádherným křišťálem jak královny si zdobí.
Ó procitni a viz, co vše se v lese děje;
kde kvílel sever dřív, teď pohoda se směje,
kde divý dupal mráz, teď motýl čile vzlétá,
ó vzbuď se, radost měj zas z omladlého světa.
Ó vzbuď se, vzbuď se už a zjasni hvězdy zraku,
vždyť jaro rozkvete dnes modrém při soumraku,
a ráno uvidíš, až k nebi zvedneš brvy,
jak cudnou rozkoší tvář jeho rudne krví.