Dobrým buď! Ať duch tvůj nadšen vzlétá
v nebes kraj, kde krása s pravdou zkvétá;
svoboda kde náhle z hrobu vstává,
na srdce když Bůh jí ruku dává.
Tamo věčné jaro lidstva hoří;
ze slz jeho opály se tvoří
a z krůpějí krve žalem vroucí
nová slunce lásky všemohoucí.
Tamo vzleť a v písně zlatém pylu
přines lidstvu soucit v dar a sílu,
by, jak s jara vonné kvítí k luhu,
sdílnou duší druh se přivil k druhu. –