Ach kdybych měl klíček
od toho pokoje,
v němž zlaté slunečko
bydlení má svoje,
já bych je uzavřel
na zámků sedmero,
aby nesnášelo
ranní pološero.
Na sedmero zámků,
na petličku trojí,
aby spát zůstalo
zlaté na povoji.
Aby aspoň v nocku
uzavřeno bylo,
když se mi, šuhajku,
o tobě přisnilo.
Dívča! kdybych já měl
motyčku ze zlata,
rozkopal bych cestu.
po níž slunko chvátá:
cestu i pěšinku,
by nemohlo zpátky,
když jsem na ohladech
u tvé rodné chatky.
By nemohlo zpátky,
nestřílelo očkem,
když tě v čelko líbám
večer pod obločkem,
by kvítečkům zlatá
hlávka nechořila,
jimiž si mi druhdy
širáček peřila.