Pod oravským zámkem pěkné orání,
tam se děvče objímání nebrání.
Zastavím se prostřed brázdy kdykoli,
objímám je v odpočinku na poli.
Objímám je, poboskám je po třikrát,
má mne rádo a já mám je také rád.
Praví: „Můj jsi, šohajíčku, a já tvou,
snoubenci jsme pod tou boží oblohou.
Zasnoubil ta srdce naše Pánbůh sám,
příroda je nejkrásnější jeho chrám.“