Zatáčkami, jež vždy ouží
na srna jak štvaný chrt,
nad kleslou mi hlavou krouží
sivě rozkřídlená smrt.
Tuším ji; jak skřivan s kříku
slétám z ruchu v samot skrýš,
leč i tam mě po výkřiku
najde – lapí mnohem spíš.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.