Mlhavý stín podjeseně do údolí kráčí:
celé nebe zamračeno, niva má se k pláči;
od východu vánek letí, spěchá přímo k jihu,
zvedá v háji pohozenou podjeseně knihu.
Obrací v ní zlaté listy a zas křídly třese,
do klínu ji na památku nivě z háje nese;
přeletí to líce nivy, jako slunce proudem,
klidně čeká usmířena věčným božím soudem.