Buřan s vodou rozvášněnou zběsile se páří;
vlna mračen s vlnou moře vzteká se a sváří,
družka družku chytá, zvedá, bije, tepe, sráží,
sedlá si ji, divou klisnu, v choutky běsné ráži.
Jede jako amazonka, ale krátkou dobu,
divá klisna s plece metá divou moře robu,
a čím ona byla dříve, tím teď druž je smělá,
oč dřív družka snažila se, ona nyní dělá.
Ej, jak se to štve a honí, lítí, rve a zmítá,
hněvem z nozder na vše strany bílá pěna lítá;
prvá výská, druhá pláče; družka lká, druž křičí;
když se jedna dolů kácí, hned se druhá tyčí.
Divý zápas bez výsledku; ta i ta se zlotí,
až červánek nebe ranní polibkem je zkrotí.
Zázrak-li? Aj, víc než síla vykoná a zmůže
smírný úsměv z lásky nebe, zlatá vděku růže!