Slyšíš, srdce, švehol ptactva?
les se v jarní chvíle vsnil,
a líbezná melodie
z prsou na pažit se lije,
ba i květ se rozhojnil.
Zaber se jen v ony zvuky,
nesouť úkoj v kruhu svém,
zahyne, co na tě vraží,
až ti slza líce svlaží
oslněné úsměvem.
V nepočetných potom krásách
zaleskne se onen skvost,
aby svědčil v dobu příští,
že se v nitru pěvce prýští
pestrá citů horoucnost.