Slunce mi zhaslo
Lidčiným zrakem; –
srdce se v ňadru třáslo –
všecko je skryto mrakem,
co kvetlo před mým zrakem
a nad čím nebe žaslo!
Jsem bez výsluní,
juž po mé Vesně!
Pod hlínou rakvička duní
tak ukrutně, tak děsně;
juž po Lidce, mé Vesně,
a celý svět spí u ní.