Snivý večer. Vůně z luhu
ven mě vábí; klidno jest;
s nebes blankytu se dívá
měsíce tvář zádumčivá
jako dávná slávy zvěst.
Za prazdrojem světla, sluncem,
kráčí měsíc zemi blíž...
Slunce, měsíc: zjevy jasu,
každému půl patří času,
věčnost dělila jim říš.
Slunce, měsíc – v nebes výši
velikých dvé myšlenek;
vzešly z temných časů chvění
a při jejich objevení
malomocný svět se lek’! –
Slunce, měsíc – myšlenky dvě,
pověčná jež snila Moc;
Kristus sluncem září světu,
měsícem Hus v snivém vznětu
zjasnil temnou lidstva noc.