Skip to content
1835–1923

Slunce.

Adolf Heyduk

Žhavý svět se v nebi nítí, oslneš, kdy k němu zříš, prazdroj-li to všeho žití, velkých-li to duchů skrýš?

Tvůrcova-li číše zlatá, věčnosti v němž kryje zdroj, výheň-li, v níž vojska svatá bleskovou si kují zbroj?

Štít-li je to archanděla, slávy nebes studna as, či plamenů záře stkvělá, v nichž se mladí phönix čas?

Hvězdy-li to v požár slité, královský-li nebes trůn, rejdiště-li plamenité apokalyptických brun?

Na plášti-li Pánů Pána diamant, všech divů div, nebo lidstva zlatá brána do nového žití niv?

Marně bádám, marně v touze vzletné duši pravdy ždám; slunce světluškou je pouze lidských myslí věčným tmám.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Slunce. · Adolf Heyduk · Poetry Cove