Sluň se v žen vroucích pohledech, pokavad rozkoš ti věstí;
nekvetou růže radosti ve stínu žalů, v slz dešti;
sluň se, než jeseň přicválá v mlh sivých tesklivém šeře,
sluň se, než v srdci opadnou krvavé života keře.
Sluň se a zpívej, pokavad radost ti rozpíná letky,
než budeš vetchou schránkou jen, kam skrylo žití své tretky,
sluň se, vždyť stále blíž a blíž k srdci ten okamžik pádí,
sluň se, než okem slzavým pohlédneš v prázdnou skříň mládí!