Na Bílé Hoře zdeptala nás zášť,
smrt zrubané nás potopila v krvi
a vrhla na nás hanby černý plášť,
svět stáhl pohrdavě svoje brvy,
krutost nás hnala hrůz svých do propasti
a vrazi práva žili z darů vlasti,
již k loupežím svým poutali a víží –
teď zoře svítá, bílý den se blíží!
Slyš, z dálné dálky slyšet mocný hlas,
jenž těchou zalétá k nám ze zámoří:
Vzmuž vlasti se! Bdi, budiž volna zas!
Bůh svobody v čas mocné divy tvoří,
on s právy přichází a pouta láme,
nuž, my mu srdce, duše podáváme,
vrah nepřítel nás víc už neponíží,
teď zora vychází a den se blíží!
Bud volným, lide, ve své vlastní říši,
buď volným sám a s Tebou Slovák brat,
jenž úpěl zpívaje si v horské tiši
a jejž duch pravdy nedá utýrat;
svou vlast si braň a miluj rodný lid,
dbej půdy své a pěstuj mír i klid
a miluj ty, kdo s nebe na vlast shlíží;
jest zora zde a štěstí tvé se blíží!
Nuž vpřed, zrak výš a ruce na zástavu,
ten svobody a práva drahý skvost,
zas budeš volným jedincem – i v davu
ať hostitel to už, neb družný host.
Tak věrně vytrváme, v lásce boží,
a nesvornosti vypleníme hloží,
jak káže Svoboda a pravá ctnost –
s tím v Bohu vytrváme na věčnost!