Slovenčina.

Jaj, ta reč slovenská horský pramínek, vínem žíznivému, pro chorého lék;

útulná jak věrné dítě, k matce když se troudí – a jak krásná, když v zpěvánkách z plné duše proudí.

Ach ta reč slovenská vil překrásných roj, slunéčkem je protkán bělořásný kroj,

stejnoměrem vystupují z křišťálného toku, na rtu plno sladkých žertů, plno slzí v oku.

Ach ta řeč slovenská úměrnosť i lad, každé její slovo vůně plný sad;

v přitlumeném povzdechnutí bouř tajemných přání, ale tvoje nebe lásky v bočků objímání.

Mátě slovenčina plnou, milou tvář, jak máť Kristusova nad hlavěnkou zář,

je průsvitná, jako rosa v lilijovém loži, a tak hluboká a čistá, jako slovo boží.

Ach ta slovenčina svatá řeč, to vím, ta jazykem věru není světovým,

v nebesích však jest-li cherub zpěvem bohu vděčí, nesmí ani jinak zpívať, než slovenskou řečí.