Slovenčina.

Jaj, ta řeč slovenská – horský pramínek, vínem žíznivému, pro chorého lék;

útulná jak věrné dítě k matce, když se troudí – a jak krásná, když v zpěvánkách z plné duše proudí!

Ach, ta řeč slovenská víl překrásný roj, slunéčkem je protkán bělořasný kroj,

stejnoměrem vystupují z křišťálného toku, na rtu plno sladkých žertů, plno slzí v oku!

Ach, ta řeč slovenská úměrnosť i lad, každé její slovo vůně plný sad;

v přitlumeném povzdechnutí bouř tajemných přání, ale dvoje nebe lásky v bočkův objímání!

Mátě slovenčina plnou, milou tvář, jako máť Kristova nad hlavěnkou zář,

je průsvitná jako rosa v liliovém loži, a tak hluboká i čistá jako slovo boží.

Ach, ta slovenčina – svatá řeč, to vím, ta jazykem věru není světovým,

jestli se však v nebi anděl zpěvem bohu vděčí, nesmí on mu jinak zpívať než slovenskou řečí.