Na Tatrách se blýská – aj, to Perun svatý! Probouzí se víska, probouzejí chaty.
Probouzejí chaty, probouzí se víska, jonák, štěstím jatý, hlaholně si výská.
Výská si a volá na cestičce polní: Hola, brati, hola, zpívejte, jsme volni!
Volní na Krivani, bez maďarské stráže, už nám hunští páni nespoutají paže!
Nemohou nám svírat do klád naše nohy, nebude umírat s bratrem bratr mnohý!
Nebudem umírat, budem žít nanovo, už nás nesmí týrat jařmo Maďarovo.
Už jsme volni, brati, volní ve své zemi, už se vrah nevrátí s mukami k nám všemi.
Už se nenavrátí ani po stu letech; vymírají kati ve svých katích dětech.
Vymírají syni, vymírají dcery, vymírá už nyní zlý vlk stářím šerý.
Už nebude loupit naše lány orné, nedá se brat koupit v pevnosti své svorné.
Budem silni zase, jako dřív jsme byli, než nám ve zlém čase děti zahubili!
Bude Slovák rekem, jako za Matěje, zhyne Maďar vztekem, tak se vrahům děje.
Jako za Matěje, statečného Čáka, čas se na nás směje, k hrdinství nás láká.
Radost děti líbá, líbá naše kmety, mile níž se shýbá, na sokolské slety.
Sokolí nám křídla slunným světlem zlatí, nechať z pekel zřídla klekcí orli klatí!
Jak za Jiskry reka, s vrahy v boj se dáme, zarudne Váh řeka, až je porubáme!
Orly porubáme. Bůh v nás sílu vzbudí, děti, květ, jejž máme, přivineme k hrudi.
Přivineme k prsu, bratry podružené, květ vonného trsu, který v růže žene.
Budeme zas prací sílit se a růsti, kdo se k otcům vrací, Bůh ho neopustí!
Vlasti v slibu svatém věrně vytrváme, bratr státi s bratem věrně přisaháme.
Smrt nás nezastraší ani vrahů dýka, máme volnost naši, máme Masaryka.
Hyne Maďar škůdce, Maďara strach svírá, že nám Bůh dal vůdce, reka, bohatýra.
Masaryka reka, volné vlasti v čele; bolest třistavěká našla spasitele.
Za ním všichni k práci, za ním v práci k výši, sláva se nám vrací do tatranských skrýší!
V horských lesů sněti, v krytu kolib, chatek, radujte se, děti podtatranských matek!
Nový čas se denní slovanskému rodu, kdo jsou připraveni umřít za svobodu!
Cookies on Poetry Cove