Slov nehledám, když duší hněvem jatou
své písně tkám
pro světa skvost: vlast drahou mi a svatou,
již sluncem v srdci mám!
Slov nehledám, když city v písně spřádám,
svou zvučnou zbraň,
v níž mužně s otevřeným hledím padám
na záští lítou saň!
Slov nehledám, když lest a klam tak mnohý
můj stíhá zpěv;
já nezapírám lid svůj přeubohý
a husitskou svou krev!
Slov nehledám, leč myšlenkami všemi
rád splácím dluh...
Ó jak tě miluji, má rodná zemi,
to ví jen Bůh!