Vy zhynuly jste, lidstva ideály,
na hrobě vašem démon vášní hude,
zisk s rozkoší se v poskok na něm daly,
kde Kristus ten, jenž křísiti Vás bude?
Kde vzlet, kde citů vroucí poesie?
Kde harmonické něhy Afrodity?
na stolci uměn hadí chtíč se vije,
a zlatohlavem neduhy jsou kryty.
Zde bujnost vede otupené dláto,
tam přetvařuje barvy v ohně žhavé,
tam místo orné půdy jeví bláto
a ve frivolnost mění zvyky hravé.
Zde jemnocitnost na chorobu klesla,
tam v zuřivost, bol Laokonta v líci,
a Afrodita, z moře jež se vznesla,
na vilnou ze šantánu záletnici.