Slunce hasne, den se valem stmívá,
kdo že to tak smutně v polích zpívá,
že kdo slyší, náhle hlavu kloní,
až cit v duši rozkvétá a voní.
Siré děti; z poklizených lánů
klasů zbytky od večera k ránu
hledají si shrbenými těly,
aby v zimě sousto k žití měly.
Žitná zrna rozmílají samy
na chléb nekysaný s otrubami;
místo soli slzy v těsto tekou,
na ohníku z chvoje si ho pekou.
Hvězdná noc, jež láskou světu vlade,
sdílně ruce na hlavy jim klade
a za jejich z duše jdoucí pění
zářivé jim dává políbení.
V klín je vine plna družné lásky,
měsíčně jim snáší sny a zkázky,
snít jim dává prozářené zvěsti
o slunci a radosti a štěstí.