Sirotek jsem, bez pomoci hynu,
ze všeho a na všem nesu vinu,
za lidi i za milého Boha:
z úpalného parna, z deště mnoha,
z chudé vlny vychrtlého bravu,
z množství ponrav, z vrabců lačných davů,
z vlhké zimy, studeného máje,
z neúrody štěpnic; z chudé stáje,
z hluchých klasů, nevlačného lenu,
z vyhnilého nad chalupou klenu,
z vyschlých zrn, z nichž nic se nenaměří,
z hus a kachen ztraceného peří,
z mála kvočen, z jalového skotu,
z macešiných snů a mdlob a potů, –
a jak příboj z protrhlého splavu
kleteb proud se valí na mou hlavu,
kterou – než mi na věky je vzali –
otec s matkou sladce líbávali.