Přisnil jsem, mém že na klínu
víno jsi pila z leknínu,
víno jak zlato, samý jas,
nádherný byl to hod a kvas,
nádherný byl to kvas a hod,
posléz byl oměj číše zpod.
Zřel jsem to; květ jsem uchopil,
zmámen jsem s tebou oměj pil;
snad není jed to, snad to pel –
myslil jsem – pil a sešílel,
vad’ jsem a chřad’ jsem v pouhý stín –
jiný tě stulil na svůj klín.