Má milá, milučičká,
pročže ti bledbou líčka? –
či ti v slzy bylo,
či smutně přisnilo?
pověz mi bez tajení:
pomohu k vyhojení!
Můj zlatý, zlatulenký,
špatné já snila senky:
tys na cinterinu
trhal rozmarinu
z parůvku mého, milý,
až kříčky holy byly.
„Netrhej, srdce bolí,
trhej radš kvítí v poli,
dej si je, můj zlatý,
na kalúp kulatý,
za ten svůj červený pas...
druhou však neklamej zas!“ –