Bez stezky a bez účele
bloudím v lesa úkrytech,
zlaté listí buk mi stele
na prohřátý sluncem mech.
Sedám v stín a tajím dechu
ve hluboký hledě les –
hle, přede mnou tančí v mechu
pohádek a písní směs.
Znám vás, pohádky a zkázky,
znám váš rej a znám váš ruch;
síňce ňader za obrázky
mnohé z vás mi poslal Bůh.
A čím víc se síňka stmívá,
čím víc slunná prchá zář,
tím se sdílněj na mne dívá
vaše milá dětská tvář.